Je to zvláštní a současně tak přirozené. Přinesete si miminko domů, a i přesto, že jste mu už chystali jeho vlastní pokoj či koutek, vždy skončí u postele rodičů v ložnici. A vůbec to není jen z praktických důvodů. Je to pocit bezpečí. Pro miminko i rodiče. Řeknete si: nic, to přece tak funguje z generace na generaci.
A pak najednou přijde čas, kdy vašemu děťátku už postýlka v ložnici nestačí. Jeho obzor se rozšiřuje ze dne na den jeho toulkám po domově. Ten čas uběhne tak strašně rychle a vy najednou víte, že mu musíte dopřát svobodu ve vedlejší dětském pokoji. Ale jak ji zařídit?
Nejekonomičtější je koupit nábytek, který přežije roky a roste s vaší ratolestí. Upřímně, toto racionální řešení vás neuspokojí. Chcete svému miláčkovi přece poskytnout to nejlepší. Zařizujete snad obývák na 60 let předem? Určitě ne. Vždyť mít pocit pohody, příjemného a pěkného prostředí „svého království“ je nad jakoukoli ekonomiku. A co romantika dětských pohádkových příběhů prožívaných v dětských pokojích. Dnes už opravdu není problém najít nábytek, který by vyhovoval rodičovské praktičnosti a dětské hravosti. Nemluvě už o tom, že i výrobci myslí na to, že místa nikdy není dostatek. Někdy stačí rozhodnout se pro vhodnou barevnou kombinaci, jindy si to žádá i trošku stylovosti – přizpůsobit barevnost stěn a dekorace.
Pokud miminko spávalo spolu s vámi v ložnici, obyčejně se první proměny jeho pokoje dějí mezi 2. až 3. rokem dítěte a v podstatě můžete pokojíček zařídit na dalších 8 až 10 let. Pak se puberťák všem těm krtkům, vláčkům, princeznám, Barbinám, zvířátkům vzbouří a požaduje něco, s čím mají rodiče problém. Teenagerský pokoj je jeho, nechtějte mu do toho mluvit, určitě na vlastní kůži poznáte, co je to generační rozdíl. Pokud jste však zařizovali miminkovský pokoj s ovečkami a medvídky, musíte počítat, že dříve či později – tak do čtyř let to vydrží a pak vám ratolest prostě oznámí, že už je velký/á…
A opravdu to není jednoduché, skloubit požadavky malého člověka s představami rodičů a nutností, někam všechny věci odložit a samozřejmě i přibývající stále větší a větší šatstvo, hračky a učebnice. A tak jako správný rodič a racionální člověk začnete budovat v podstatě multifunkční prostor, který odráží fyzický a duševní vývoj dítěte. Nezapomeňte, že prostoru rozhodně nemůže chybět dynamika, volnost, ale i část podléhající přísnému pořádku.
Vše musí mít své místo
Musíme si být vědomi, že dětský pokoj je multifunkční prostor – spaní, zábava, relax, pracovna a také sklad-šatník. Příliš funkcí a někdy i hodně osob. Vždyť pokojíček někdy musí sloužit dvěma i třem členům rodiny. Rozhodně doporučujeme bez skla. Je to bezpečné řešení při hrách (schovávaná, honičky), ale i při průvanu. Hloubka místnosti by měla být max. 2,3 násobek výšky místnosti, u okna max. 5,75 m, aby okno dostatečně místnost prosvětlilo. Orientace je nejlepší na východ – jihovýchod. Ráno je pokoj prosluněný, odpoledne, když se děti učí, má příjemné sluncem nepřehřáté teploty jako by to bylo při orientaci jih – jihozápad.
Postel je jedním z nejdůležitějších kusů nábytku. Pro dítě je to pocit bezpečí, a proto je nutné najít její patřičné místo. Nejlépe tak, aby z ní bylo vidět na dveře a všechny příchozí. Dbejte však na to, aby nebyla umístěna bezprostředně pod okny, z nichž zejména během zimy přichází chlad. Postel by se měla dát přes den upravit k sezení. Lůžkoviny by se měli dát uložit do „peřiňáku“. Z hlediska bezpečnosti dítěte (dětí), je třeba velmi pečlivě řešit palandu. Zvýšené pevné zábradlí horní postele, jeho pevné ukotvení do tělesa postele a bezpečný žebřík, by měly být samozřejmostí.
Dítě dorůstá a důležitým prostorem se stává pracovní stůl – ten si přímo vyžaduje místo, které je osvětleno přirozeným světlem – pro praváka zprava, pro leváka zleva. Nezapomínejte ani na lokální osvětlení. Centrální osvětlení, zejména u školáků, není dostatečné. U psacího stolu – pracoviště, by měl být regál, poličky… na odkládání a nezapomínejte na Ergonometrický – věku dítěte se přizpůsobující – židli. Velký problém na doporučené ploše dětského pokoje 12 – 16 m2/osoba je umístění a počet skříní. Pokud pokojíček slouží i jako šatník, tak jedna kombinovaná standardně vysoká a 120 cm široká skříň určitě nestačí. Když se dá do pokojíčku zásuvková komoda, skříň, psací stůl a postel, pokoj je zaplněn až – až. Řešení skříňovým systémem je výhodnější, neboť využívají celou výšku pokoje a plochy určené pro ukládání.
Máte vybranou matraci do dětské postele? Nezapomeňte i na dětské povlečení, které pokoj rozzáří.
O hygienickém centru v blízkosti dětských pokojů je potřeba psát pouze v případě velkých bytů nebo rodinných domů. Současné trendy zařízení tohoto „centra hygieny“ říkají, aby se neinstalovala vana, ale sprchový kout. Je snáze udržovatelný a šetří se vodou.
Malá poznámka k vícečlenné rodině, která má 3 – 4 děti. Děti by měly mít 2 ložnice – dětské pokoje. Ve starším věku budou problémy – dívky, chlapci. Pokud toto není možné, doporučuji řešit nábytek pokoje tak, aby se vytvořilo nábytkem určité soukromí pro obě pohlaví dětí. Vestavěné skříně jsou ideálním řešením. Nesmíme zapomenout, že deti využívají podlahu ve svém pokojíčku jako hernu, a tak se její kvalitě musí věnovat velká pozornost. Vrchní část podlahoviny se musí dát snadno udržovat, vysávat, utírat, a přitom musí být dostatečně otěruvzdorná a hladká. Tomuto vyhovují moderní provedení plovoucích podlah. Problematičtější bývají situace, kdy máme zabudované podlahové topení. Keramická dlažba není velmi vhodná pro letní období, protože je příliš chladná. V zimě je však pro dítě velmi příjemná, protože podlahovka tuto dlažbu ohřívá. Doporučuji proto, v létě přikrýt dlaždice snadno udržovatelný kobercem. Pokud se rozhodnete, že dětský pokoj bude opravdu dětský, zřejmě jste typ rodičů, kteří vsadili na hravost a barevnost nábytku. V takovém případě stěny volte v tlumenějších barvách bez agresivních barevných ploch a detailů.
Pokud jste se rozhodli pro univerzálnost, která poroste s vašimi dětmi, právě stěny jsou prostorem pro realizaci. Nejen barevných kombinací, ale pro využití nástěnných maleb – pokud si na ně netroufáte, nebo jste nenašli nikoho zdatného, využijte tapety a tapetové bordury. Dokáží kouzelně dotvořit charakter prostoru. Vždy však myslete na to, že jednou to budete muset čistit, v lepším případě a v horším – demolovat, protože děti rychle dospívají. Jsem ten naivní blázen, v němž dřímá dítě tak, jak ve vás ostatních, a proto mám tato období „budování“ velmi ráda. Správná dávka reálného pohledu otce, empatie mámy pro záliby svých ratolestí a neexistuje dětský pokoj, který by se nepovedl…